režie: Andrea Arnoldová, Velká Británie 2009, 123 minut

Druhý celovečerní snímek britské režisérky a scenáristky Andrey Arnoldové vyhrává na filmových přehlídkách doslova po celém světě. Vysloužil si Cenu poroty na letošním festivalu v Cannes a ostrovní publicisté ho označují za nejlepší britský film roku. Fish Tank pomocí energické ruční kamery Robbieho Ryana zaznamenává životní realitu patnáctileté Mii. Dívka působící dojmem, že právě předčasně složila maturitu ze životní deziluze, bydlí s mladší sestrou a matkou, jež zjevně musela svou první dceru povít jako -náctiletá. Půdorysem Miina života je obrovský vztyčený prostředníček směrem ke všem. Linie vyprávění se točí kolem zlomu, kdy se do rodiny infiltruje matčin nový přítel Connor. Je milý, sexy a pečující. Pro Miu personifikuje první touhu, hmatatelné sexuální napětí i otčímovský pseudorespekt.

režie: Bent Hamer, Norsko/Švédsko 2003, 92 minut

V padesátých letech, po konci války začali švédští experti přemýšlet nad tím, jak nejekonomičtěji uspořádat zařízení v kuchyni. Příběh se zaměřuje na výzkumníka Folkeho, který tráví noci ve svém karavanu a dny vysedáváním v cizí kuchyni, kde pozoruje starého vesničana Isaka, který ho zpočátku nechce pustit do domu a s výzkumem souhlasil jen proto, že mu slíbili koně. Vztah mezi pozorovaným a pozorovatelem se pomalu zlepšuje a přerůstá v přátelství, které vyvrcholí skromnou oslavou Isakových narozenin. Tím však byla vědecká objektivita výzkumu narušena. Režiséra Benta Hamera inspirovala k tomuto filmu společnost IKEA, která skutečně v padesátých letech podobný výzkum uskutečnila.

režie: Woody Allen, USA/Francie 2009, 92 minut

Výstřední Newyorčan Boris Yellnikoff odkládá život vyšší společenské třídy k ledu, aby se mohl oddávat svobodnějšímu životu. Nejraději však svou nekompromisní kritikou čehokoli a kohokoli krmí své kavárenské přátele, studenty šachu, obyčejné kolemjdoucí i samotné diváky. Odmítá se řídit jakýmikoli konvencemi a jeho životním krédem je: užívej si, co to jde. A tak, když se shodou náhod potká s mladou dívkou Melody, obrátí znovu celý svůj život naruby. A nejen sobě. Stárnoucí Boris, naivní Melody, její sexy matka a upjatý otec procházejí postupně očistnou katarzí, v nichž se zbavují všech předsudků o „šťastném životě“.

Woody Allen opět přichází s komedií plnou svérázných názorů na mezilidské vztahy a znovu potvrzuje, že ve vztazích nefunguje nic a zároveň cokoli.

režie: Jacques Rivette, Francie/Itálie 2007, 137 minut

Nelítostný duel skutečných a předstíraných citů v bravurní adaptaci Balzakovy novely. Po skončení napoleonských válek začne být mladý generál Montriveau zván do pařížských šlechtických salónů, beroucích jeho zachmuřenost a neúplatnou přímočarost jako zábavnou atrakci. Krásné vévodkyni de Langeais se podaří získat Montriveauovu lásku jako vzácnou trofej. Muž i žena se časem naučí rozeznat rozdíl mezi hrou, vášní a láskou, ale vždy se zpožděním, které nemůže vyústit jinak než tragicky. Rivettův film není "zfilmovaný Balzac" ve smyslu obvyklého přiblížení literární látky duchu současné doby. Povrchní ilustrativnosti se velký francouzský filmař vyhne právě tím, že Balzakovy popisy a jeho zdánlivě antikvovaný styl respektuje jako skutečného partnera pro vlastní celoživotní posedlost "lží, která říká pravdu". Je přirozené, že jeden z nejpozoruhodnějších filmů roku 2007 tak může oslovit zejména diváka, který autora neopouští v momentě, kdy se ukáže, že hra přestala být hrou.